Charakteristiky dlažby

Mechanické charakteristiky dlažby

Mechanické vlastnosti vyjadřují odolnost vůči zátěži, jako je pevnost v ohybu a zatížení. Pevnost v ohybu je obecně tím větší, čím nižší je nasákavost. Čím větší je tloušťka dlažby, tím větší je povolené zatížení. Například tloušťka 7 až 12 mm je vhodná pro běžné užití v bytových prostorách, hygienických zařízeních, v administrativních budovách apod. Dlažba o tloušťce od 12 do 20 mm vydrží provoz s vysokým mechanickým namáháním například ve skladech nebo dílnách.

Povrchové mechanické charakteristiky dlažby

Povrchové mechanické charakteristiky udávají odolnost vůči oděru, řezu, úderům apod. Měří se tvrdost povrchu a odolnost vůči opotřebení. U lesklých materiálů se sleduje především odolnost vůči otěru, která se hodnotí metodou PEI. Je to testování speciálním přístrojem, kterým za vysokých otáček zkouší, kdy dojde k poškození glazury. Dle počtu otáček, při kterých dojde ke změně vzhledu povrchu glazury, se označí stupeň 1 až 5. Dlažba se stupněm PEI 5 (12 000 otáček) je možno použít i pro vysoce namáhané povrchy. U lesklé dlažby se hodnotí odolnost proti hloubkovému opotřebení, kdy se po velmi drastickém obrušování měří objemový úbytek dlažby.

Odolnost dlažby vůči oděru

Jedná se o fyzikální vlastnost, která u lesklých obkladů a dlažby vyjadřuje odolnost proti mechanickému poškození povrchu glazury oděrem – obroušením v závislosti na hustotě provozu chodců, druhu a stupni znečištění podlahy. Podle této odolnosti se rozdělují dlažby do pěti kategorií. Index odolnosti vůči oděru se označuje PEI.

Vhodnost použití dlažby:

• PEI – I: Pouze do soukromých koupelen a WC na stěnu.
• PEI – II: Pouze soukromé obytné plochy s nízkou zátěží, kde se chodí v přezůvkách nebo naboso – např. koupelny, WC, ložnice.
• PEI – III: Bytová dlažba – pouze soukromý sektor se střední zátěží, např. kuchyně, balkony, terasy, obývací pokoje, chodby. NE pro vstupní prostory a veřejné prostory jako hotely, nemocnice atd.
• PEI – IV: Do vnitřních i venkovních prostor s intenzivním provozem a do místností s přímým kontaktem s venkovními prostorami. Jedná se o všechny prostory dle skupiny III, bary, restaurace, obchody, a hotely s menším provozem, garáže, školy, nemocnice, kanceláře a výstavní haly s výjimkou dlaždic pod pokladnami a pulty prodejen a ploch s těžkou dopravou, extrémně zatížené.
• PEI – V: Extrémně odolná glazura. Vysoký stupeň zeskelnění zajišťují i po mnoha letech stejný vzhled i při maximálním namáhání. Použití např. viz skupina IV i v maximálně namáhaných místech, dále metro, železniční stanice, letištní haly, muzea, sportovní centra, průmyslové budovy,pasáže a další veřejné prostory.

U dekoračních prvků dlažby je nutno mít na paměti, že prvek jako celek má takový PEI, jako jeho část s nejnižším PEI – zvláště u dekoračních materiálů řezaných z různých barev a skládaných na síti. Dekorační pásky dlažeb nejsou na PEI testovány (nemusí odpovídat PEI dlažby).

Absorpce vody (nasákavost) poskytuje možnost měření pórovitosti, má vztah k odolnosti vůči mrazu i jiným charakteristikám. Čím větší absorpce vody, tím méně se dlažby či obklad hodí do venkovního prostředí a také do vlhkých prostor. Nasákavost samozřejmě úzce souvisí s mrazuvzdorností. Zkouška nasákavosti se provádí postupem uvedeným v normě ČSN EN ISO 10545-3.

Obkladové prvky se nejprve vysuší a zváží. Po nasycení vodou ve vakuu nebo varem se opět zváží. Přírůstek hmotnosti k suché váze vztažený na suchou hmotnost se udává v procentech.

Obklady a dlažby se podle nasákavostí dělí do několika skupin:

• E > 10 % - jen pro vnitřní obklady stěn.
• 0,5 < E < 3 % - univerzální použití pro obkladové prvky, obklady stěn a podlah v interiéru.
• E < 0,5 % - vysoce odolné dlaždice, mrazuvzdorné podlahy namáhané otěrem, v exteriérech a interiérech, fasády, balkony, terasy.

Zásadně nejsou mrazuvzdorné všechny bicotturní obklady, monoporózní obklady a dlažby s červeným střepem. Mrazuvzdorné jsou ve většině případů dlažby s bílým střepem (vždy uvedeno v katalogu) a vždy u dlažby slinuté.
Porcelanosa Grupo vyrábí dlažbu s nasákavostí dokonce <0,02%.

Protiskluzovost

V nejčastěji používaných metodách měření protiskluzovosti podle DIN 51 097 a DIN 51 130 je použito měření úhlu skluzu na nakloněné rovině, po které se pohybuje osoba. Nakloněná rovina se zkušební dlažbou předepsané velikosti se naklání rychlostí 1° za sekundu až k úhlu naklonění, kdy se zkušební osoba stane nejistou při napodobení chůze a klouže. Subjektivita posouzení se eliminuje několikanásobným opakovaným stanovením, provádějí je 2 nezávislé osoby, které mají své korekční koeficienty, zjištěné na sadě kalibračních dlažeb. Podstatnou výhodou stanovení protiskluzovosti podle norem DIN je možnost posouzení značně reliéfních dlažeb a systematické zatřídění dlažby do jednotlivých přesně vymezených skupin podle zjištěného úhlu skluzu.
Pro pracovní podlahy (DIN 51 130) se metodikou BGR 181 řadí protiskluzové dlaždice do skupin:

• R 9 6–10°: vnitřní a odpočinkové plochy, kantýny apod.
• R10 10–19°: sklady, malé kuchyně, sanitární prostory apod.
• R11 19–27°: kuchyně škol, mycí linky, prádelny, brusírny, venkovní schody apod.
• R12 27–35°: velkokuchyně, pracovní jámy, mlékárny apod.
• R13 přes 35°: rafinerie tuků, koželužny, jatka apod.

Pro podlahy (DIN 51 097), kde se chodí bosou nohou, jsou stanoveny skupiny:

• A >12°: chodby pro chůzi naboso, převlékárny apod.
• B >18°: veřejné sprchy, ochozy bazénů, brouzdaliště, schody apod.
• C >24°: schody pod vodou, šikmé okraje bazénů, startovací bloky apod.

Chemické charakteristiky dlažby

Chemické charakteristiky sledují odolnost vůči agresivním chemickým faktorům nebo vůči znečišťujícím látkám. Měří se odolnost vůči skvrnám, čisticím prostředkům používaným v domácnosti a vůči kyselinám. Sleduje se změna barevnosti a narušení glazury.

Kalibrace a rektifikace dlažby

V katalogu je udán deklarovaný formát (např. 333x333 mm). Skutečně dodaná dlažba může však být v rozměrech od 327 do 339 mm. V jednom balení mohou tolerance rozměru činit podle normy +/- 0,5% - tedy u formátu 333x333 mm může být rozdíl až +/- 1,67 mm, to znamená, že celkový rozdíl mezi dolní a horní hranicí normy může u tohoto formátu činit až 3,34 mm. Doporučuje se pokládat dlažbu na spáry min 4mm, u dlažeb s nepravidelnými okraji na spáry podstatně větší. Tím se eliminuje nežádoucí optický efekt, že spáry nevychází proti sobě.

U některých druhů slinuté matné dlažby je možno na přání provádět dodatečnou rektifikaci (zařezávání) mezi různými barvami v rámci jedné série, nebo mezi leštěným a neleštěným provedením na stejný rozměr. Některé série se už vyrábí v tzv. "monokalibru", tedy vždy jsou z výroby dodávány ve stejném rozměru.

Rozměrové nesrovnalosti se mohou vyskytnout mezi základní dlaždicí (obkladem) a dekoračním prvkem, jako je listelo. Tyto prvky se vyrábí odlišnou technologií a používají se někdy i odlišné materiály. Na tyto prvky není norma na rozměrovou stejnost – kalibraci-rektifikaci. Norma na kalibraci se rovněž nevztahuje na bicotturní obklady.

Tonalita dlažby

Tonalita je barevnost povrchu obkladu či dlažby. Je označována číslem na obalu. Může se lišit oproti vystavovanému vzorku – podle výrobní šarže – a to směrem k sytějšímu odstínu nebo směrem k bledšímu odstínu. Do jednoho balení se opět seřazuje dlažba s přibližně stejným odstínem. U rustikálních obkladů a dlažby se často do jednoho balení míchají různé tonality, čímž se dosahuje lépe efektu přírodního materiálu, který je v přírodě též různě a nepravidelně tónován. Také se do jednoho balení skládají dlaždice s odlišným vzhledem (různá kresba povrchu, přechod od světlejšího odstínu k tmavšímu, rozdílně strukturovaný povrch, imitace vad dlaždice – prasklina, dírka, ošlapané místo…). Před pokládkou je nutno vybalit a poté pokládat dlažbu z více krabic aby byl chtěný nepravidelný efekt vidět a aby se předešlo reklamaci nestejné tonality. Rozdíly v tonalitě mohou nastat při skládání speciálních prvků k obkladů a dlažby. Protože výroba těchto speciálních prvků je technologicky a často i materiálově odlišná, není možné dosáhnout naprosto stejného tónu, jako u základní dlažby. Shodnost tónu je nutno posuzovat po přiložení srovnávaných komponentů pod vzájemným úhlem, pod kterým budou nalepeny (např. sokl s dlažbou svírá úhel 90°).

Kombinovaná pokládka dlažby - MODULAR

Při kombinaci více barev nebo více formátů na jednu plochu je nutno tuto skutečnost specifikovat v objednávce, aby pracovníci keramičky mohli nakombinovat dlažby stejné kalibrace nebo vhodné kalibrace do kombinace různých formátů.

Použití vhodných lepidel

Aby byly zaručeny všechny deklarované vlastnosti obkladů a dlažby, je nutno používat vhodná lepidla k jednotlivým typům dlažby a obkladů.

Na obklady bicotturní a monoporózní by se vždy mělo používat lepidlo bílé, neboť nasákavost tohoto materiálu je tak vysoká, že při použití lepidla šedého by mohlo dojít k prosáknutí šedé barvy až k povrchu a k narušení estetického dojmu.

Na dlažby a obklady monocotturní lze použít lepidlo šedé, typ však určíme podle zátěže. Flexibilní lepidlo používáme vždy, když lepíme dlažbu slinutou, když pokládáme dlažbu v exteriéru, na podlahové topení, na starou nebo na extrémně namáhanou dlažbu či na dřevěnou podlahu. Lepidlo musí být vždy naneseno na podklad rovnoměrně, aby tlak vyvíjený na dlažbu byl rovnoměrně rozložen. Do exteriéru musí být v ostatních případech použito lepidlo mrazuvzdorné.

Vady materiálu, reklamace

Případné vady obkladů a dlažeb dělíme na vady viditelné (jsou viditelné ze vzdálenosti větší než 1,5m) a vady skryté. Na reklamace skrytých vad se vztahuje obchodní zákoník. Není možno reklamovat viditelné vady po nalepení. Každý klient musí sám nebo prostřednictvím specializované firmy provést kontrolu kvality, tonality, kalibru ještě před nalepením.