Záchod
Záchod, neboli toaleta či WC může označovat jak samotné zařízení, tak samostatnou stavbu či místnost, v níž se nachází.
Pojem toaleta bylo převzato spolu s jinými francouzskými zvyky a původně označovalo kadeřnictví nebo péči o tělo. V Čechách se pro toaletu ujal pojem záchod.
V průběhu 18. století v anglicky mluvících zemích označovalo slovo toilet dámský stolek přikrytý látkou. Pak bylo slovo toaleta adaptováno jako ušlechtilá náhrada za slovo záchod, asi od francouzského cabinet de toilette, něco jako pokoj na pudrování. To bylo napojeno na uvedení veřejných záchodů, např. ve vlakových vagonech, které vyžadovalo popsání na dveřích. Původní použití se stalo velmi netaktním a bylo nahrazeno spojením toaletní stolek.
Samotné slovo toilet může být považováno za velmi neslušné ve Spojených státech, kde se používá výraz restroom, zatímco jinde je jeho užití většinou bez problémů. Obvyklá náhrada za slovo toaleta je WC, anglická zkratka Water Closet - vodní přístěnek, záchod, sociální zařízení, často používané, ale hrubě nepřesné "společenské", kvalitnější výraz - sanitární.
Umístění záchoda se řeší především podle velikosti místnosti - běžné nebo nestandardní (např. pro osoby se sníženou schopností pohybu), dle uspořádání zařizovacích předmětů na záchodech jako jsou WC, umyvadlo, bidet, v koupelně také sprcha nebo vana, dle způsobu otevírání dveří - dovnitř, ven, a také podle počtu záchodů v závislosti na počtu uživatelů.
Existuje mnoho různých typů záchodů, stejně jako způsobů hygienického čištění těla po jejich použití. Závisí to na místních zvycích a zdrojích. Nejčastěje používáný prostředek v západním světe je toaletní papír, někdy používaný spolu s bidetem, naopak v arabských zemích je používána jen voda a použití toaletního papíru je považováno za velmi nehygienické.
Některé toalety jsou speciálně upraveny pro hendikepováné lidi. Jsou specialně široké pro osoby na vozíku a také často obsahují držadla (připevněná ke zdi) umožňující osobě přidržet se na záchodě.
V Evropě nejčastějším typem záchodu je splachovací záchod, i když turecký záchod je také používán v sociálních zařízeních v zemích jako Francie, Řecko, Itálie či Japonsko.
Historie záchoda
Záchody se v historii objevily hodně dávno. Ve 25. století před naším letopočtem lidé z oblasti Pákistánu měli v každém domě vodní toalety spojené kanálem zakrytým pálenými hliněnými cihlami. Záchody byly i ve starověkém Egyptě a Číně. V Římské civilizaci byly někdy záchody součástí veřejných lázní.
Vynálezcem splachovací toalety byl Sir John Harington v roce 1596, i když během Viktoriánské epochy nastalo zlepšení regulace, pravděpodobně to provedl Alexander Cummings, jak je obvykle uváděno, a poté se použití splachovacích toalet hodně rozšířilo. Před a během tohoto přechodného období až do 20. století mnoho lidí v některých oblastech používalo externí toalety, zvlášť v rolnických oblastech.